Pod branou vítězů, co nikdy nevyhráli,
bez zlatých řetězů a zvonů z katedrály,
zelení molodci z romance iluzorní,
po matce sirotci, po otci bezprizorní
hrajeme v karty.
Růžový kavalír uprostřed paviánů
zahodil bandalír i šavli z porcelánu,
svět civí na zátku, zatímco setmělo se,
pasy jsou v pořádku a whisky na podnose
s tyčinkou na rty.
Hrajeme hbitě o trojité es:
tvar hadího hřbetu či gotických sošek,
flinty jsou v žitě a na hlavních rez,
a svoboda je tu, vždyť bijem se o šek - toť zvyk!
Dva centy životů a slunce sbohem dává,
hledáme jistotu, které se nedostává,
na hrdle znamení obojku otrokova,
lezeme shrbení, zaliti do olova
jakési víry.
Paměť je v bankrotu a z domu nevychází,
čest stojí u plotu a kamením se hází,
cit s hlavou hovězí vybírá popelnice,
a pravda? Vítězí - slepá jak řeholnice,
oděna v díry.
Rezavé ráno a mlha jak med,
tak podivně sladko jak z chrlení krve,
čteš, co je psáno, až k písmenu "zet",
už nekřičíš "matko!", je ticho jak prve, jen vzlyk!
