Já s plným břichem used k pergamenu a pyskem mastným žehnal brk hotov se cítil napsati poému tu žáhou se ozval překrmený krk. Takovou báseň co dá se zhudebniti co slovo - perla, notu za notou čas ubíhá, mně trhají se niti a stránka bílá furt zeje prázdnotou. Trávení mocné mě zvalo ku setmění volání stolice, jež nelze odmítnout ve stejné chvíli co přišlo uvolnění veršů se spustil mohutný proud. Písničku blbou jako kanálie hladový tulák překrásně již pěl po splavné žumpě fantasie umělec o hladu tvořiti by měl.
