Lež je prý krásní, když uchrání lásku tvou pravda prý bolí tiše zùstává v sobì ji nosíš bojácnou a sobeckou láska když padá kus tebe s ní odchází
Tak koneènì vnímej a pak možná uslyšíš její hlas jak šeptá zùstaò mùj už nemohu dál, nemohu dál takhle žít sám sebe ztrácíš zapomínáš snít.
Malovat obraz co bolest její utiší v pastelových barvách ktyrý získává pak na nìj prach sedá na to už èas nezbývá vím je ti drahej tak hádej, kdo ti øíká kdo ti øíká
Na moment na moment vzdej a nech unášet se mnou Na moment na moment vzdej a nech unášet se mnouNa moment Na moment na moment vzdej a nech unášet se mnou Na moment na moment vzdej a nech unášet se mnou Na moment na moment vzdej a nech unášet se mnou Na moment na moment vzdej a nech unášet se mnou
